Osobnosti Las Vegas II. – Howard Hughes

Howard Hughes se oproti ostatním lasvegaským legendám v mnoha ohledech vymyká. Z finančního hlediska se dá říct, že proti němu hrála i ta největší esa v hotelovém byznysu okresní přebor. Hughes byl ve své době jeden z nejbohatších lidí na planetě a své obchodní aktivity zdaleka nezaměřoval jen na Vegas. Svůj život spojil především s letectvím. Dnes se na něj vzpomíná jako na vynálezce, leteckého inženýra, investora, pilota, ale také jako na štědrého filantropa a filmového producenta. Jeho životní osudy poměrně čistě zmapoval slavný film Letec, natočený v roce 2004 s Leonardem DiCapriem v hlavní roli. Uznávaný Flying Magazine ho zařadil na 25. místo v žebříčku osobností, které nejvíce ovlivnily letecký průmysl. Bohužel neexistuje žebříček, který by podobným způsobem hodnotil působení finančníků v Las Vegas. Kdyby jej někdo sestavil, určitě by Howarda Hughese zařadil do „top 10“. Na leteckém průmyslu nejen vydělával peníze, ale jako prvotřídní pilot se podílel i na řadě světových rekordů. Podobně zasvěceně se věnoval i dalším aktivitám svých firem: elektronice, masmédiím, továrnám všeho druhu, realitám, ropě, zábavnímu průmyslu, těžebnímu průmyslu. Všechny tyto aktivity Hughes soustřeďoval pod hlavičku firmy Hughes Tool Company. Realitní aktivity Hughesovy firmy směřovaly především do Las Vegas, a to v době, kdy se město teprve rodilo. Hughes si tak mohl snadno dovolit skoupit velké množství pozemků přímo ve Vegas, ale i kolem něj. Nedá se ale říct, že by zrovna patřil mezi „otce stavitele“. Za jeho života totiž většina pozemků doslova ležela ladem. Přesto platil za jednoho z nejmocnějších mužů Las Vegas. Jak je to možné?

Byl rok 1966 a na Den díkůvzdání do luxusního hotelu Desert Inn (na jeho místě dnes stojí resort Wynn) přijel vzácný host. Samozřejmě ve velkém stylu. Howard Hughes chtěl mít na pokoji klid, a tak si zarezervoval celá dvě poslední patra monumentálního resortu.

Nedělal to tak poprvé. Posledních deset let svého života, tedy mezi roky 1966 a 1976, se suitou asistentů bydlel po hotelích v Beverly Hills, Bostonu, Nassau, Freeportu, Londýně a Acapulcu.  Především ale v Las Vegas. V hotelu Desert Inn se nakonec zdržel o deset dní déle, než měl hotel zarezervovaný.

Po pár dnech nechal ředitel hotelu Hughesovi vzkázat, že by bylo zapotřebí, aby si z apartmánu odvezl věci, protože na ubytování čekají další zájemci. Reakce Howarda Hughese? Jediným telefonátem celý Desert Inn za 13 milionů dolarů koupil. Tím byla odstartována série nákupů vyhlášených lasvegaských hotelů a dalších pozemků v celkové hodnotě okolo 300 milionů dolarů. A nakonec to byl právě Hughes, kdo městu výrazně dopomohl zbavit se nálepky divokého západu. Všechny operace Hughes řídil z proslulého devátého patra Desert Inn. Postupně mu na seznam hotelů přibyl Castaways, New Frontier, Landmark Hotel and Casino a Sands. A také například maličké Silver Slipper Casino, které bylo z obchodního hlediska naprosto bezvýznamné. Hughes měl k jeho převzetí přece jen důvod. Neony, kterými lákalo kolemjdoucí, totiž Hughese ustavičně v noci rušily ze spaní – z Desert Inn bylo Slipper Casino co by kamenem dohodil. Co ale ještě více přibližuje Hughesův podivný vztah k Vegas, je příhoda z hotelu Last Frontier. Dodnes neznámého dne v roce 1954 tu Howard Hughes měl domluvenou schůzku. Když kolem něj procházel vyhlášený pianista Liberace, spletl si Hughese s osvětlovačem. Na místě mu udělil několik rychlých příkazů – ví se dokonce, že jej poslal pro modré světlo hodící se ke skladbě Clair de Lune. Hughes  se nenechal vyvést z míry, údajně na pokyn reagoval pokorným přikývnutím a celý incident svědčí o tom, že Hughes chtěl být a byl nenápadným hráčem v pozadí. Ale o to silnějším.

 

UNITED STATES - JANUARY 14:  Howard Hughes relaxes after he spanned the U.S. in 9 1/2 hours, whizzing 260 miles-an-hour from Burbank, Calif., to Newark, N.J,, and setting a new cross-country record.  (Photo by NY Daily News Archive via Getty Images)

Howard Hughes

Tradují se ale i bláznivější historky. Třeba ta o zmrzlině. Jednoho dne se Hughes zmínil, že mu velmi chutná banánová příchuť vyhlášené zmrzliny značky Baskin-Robbins. Jeho asistenti ale zjistili, že ji firma zrovna přestává vyrábět. A nejmenší množství, jaké byla ochotna vyrobit na zakázku, bylo 750 litrů. Nedalo se nic dělat, situaci nebylo možné podcenit. Co se ale nestalo. Poté co zásilka dorazila do hotelu, si Hughes svou chuť rozmyslel a zavelel přejít na příchuť čokoládovou. Říká se, že v hotelu Desert Inn se značné množství banánové zmrzliny v mrazáku nacházelo ještě několik dalších let.

„Představuji si, jak budou jednoho dne v Las Vegas dobře oblečení muži ve smokingu po boku se ženami v kožešinách a drahokamech vystupovat z drahých vozů,“ našlo se později v jeho poznámkách. Kolovaly zvěsti, že nechal nabídnout postupně oběma prezidentům Nixonovi a Johnsonovi úplatek milion dolarů za to, aby přesunuli testování atomové bomby mimo Nevadu, což se mu ale nepodařilo.

To celé se ale vlastně vůbec nemuselo odehrát a „vinu“ by na tom mělo vlastně opět Las Vegas. Na jaře roku 1943 Hughes ve Vegas strávil měsíc života. Testoval tu tehdy velmi nadějný letoun Sikorsky S-43, se kterým trénoval přistání na jezeře Mead. Připravoval se tak na let s legendárním letounem H-4 Hercules. Počasí mu přálo a Hughes den před testovacím letem strávil vydařený večer ve Vegas. Už v té době byl vyhlášeným organizátorem velmi opulentních večírků. Na následující den ale Hughes do smrti nezapomněl. 17. května 1943 startoval z Kalifornie, na sedadlech pro pasažéry seděli dva letečtí inspektoři a herečka Ava Gardner. Tu Hughes po cestě vysadil ve Vegas a s inspektory pokračoval dále k jezeru. Přistání se ale nepodařilo. Hughes havaroval, inspektoři Ceco Cline a Richard Felt na místě zahynuli. Hughes přežil se šrámy na hlavě po nárazu do palubních přístrojů. Letoun Sikorsky přesto nebyl Hughesovi lhostejný. Za 100 tisíc dolarů jej nechal vyzvednout ze dna a za dalších 500 kompletně opravit.

Hughesův život byl rozmařilý i na poměry Las Vegas. Umíral ale za velmi ponurých okolností. Oficiální verze zní, že zemřel 5. dubna 1976 v 13:27 na palubě letadla, a to na selhání ledvin. Na sklonku života byl v téměř katastrofálním zdravotním stavu a při své výšce 193 centimetrů vážil 41 kilogramů. Při své smrti byl tak zanedbaný, že pro jeho identifikaci musela policie použít jeho otisky prstů.

Podle jedné z verzí odkázal Hughes svůj obrovský majetek Mormonské církvi. Ručně psaná závěť však byla později soudem zpochybněna a prohlášena za neplatnou. Podle soudu zemřel Howard Hughes bez závěti a jeho 2,5 miliardy dolarů soud rozdělil až v roce 1983 mezi jeho 22 .

Více v knize Moje Las Vegas ZDE!

X.