Nukleární éra Las Vegas

Krátce po skončení druhé světové války federální vláda USA vyhradila stovky čtverečních mil v jižní Nevadě pro nejdražší a nejambicióznější vědecký projekt ve své historii – testování atomových bomb. Odstartovala tak nukleární turistiku, které se dařilo zejména v Las Vegas, vzdáleného pouhých 105 kilometrů od jaderné střelnice. V lednu roku 1951 začalo testování mnoha set bomb a tu vůbec první o síle jedné kilotuny odpálil bombardér b-29. Tento výbuch byl tak velký, že záblesk na obloze byl vidět až ze vzdálenosti 160 kilometrů. Padesátá léta se tedy v Las Vegas nenesou jen ve znamení hazardu a mafie. Jaderné testy začaly rázem představovat podstatnou část státních příjmů, do města se sjížděly zástupy turistů a zvědavců ze všech koutů Ameriky, a tak se jim Vegas přizpůsobilo a naučilo se i z této atrakce profitovat.

Pár dní po odpálení první bomby začala obchodní komora Las Vegas propagovat tuto novou bombastickou show rozdáváním harmonogramů výbuchů a doporučením na nejlepší místa, ze kterých je možné atomové hřiby pozorovat. Mnoho místních byznysmenů vycítilo šanci obchodně využít velkého přílivu návštěvníků do města, a tak nukleární tematiku zakomponovalo do svých výrobků a služeb. Nosily se atomové účesy, volila se Miss Atomová bomba, hotely pořádaly atomové mejdany a bary nabízely atomové koktejly, jejichž složení bylo z rovnocenné dávky vodky, brandy a šampaňského, zakápnuté trochou sherry. V této době ještě nebezpečnost a následky výbuchů nikoho nezajímaly, takže hotely, i ty nově vznikající, pořádaly hromadné sledování výbuchů na střechách, na dračku šly apartmány s panoramatickým výhledem, dokonce se pořádaly skupinové výlety do hor za účelem ojedinělé podívané. V roce 1957 vznikla proslulá a ikonická fotografie reflektující atmosféru tehdejší doby. Na té je zachycena patrně nejslavnější atomová krasavice Lee A. Merlinová, zahalená do atomového hřibu. Tuto fotografii použila v roce 2012 americká rocková kapela The Killers na obálku studiového alba Miss Atomic Bomb.

Tento extra druh zábavy v Las Vegas si ale po čase začne vybírat svoji daň a začnou se projevovat tragické následky. Převládající větrností podmínky totiž začaly nést radioaktivní mraky a prach směrem na východ od epicenter výbuchů, tedy do nevadského Lincoln Country a jihozápadní části sousedního státu Utah. Tato území začala vykazovat neobvyklý nárůst výskytu rakoviny, nádorů, leukémie a dalších závažných onemocnění, v jejichž důsledku zemřelo mnoho tisíc lidí. V roce 1955, během období Studené války, se začal v údolí Snow Canyon v Utahu natáčet historický snímek Dobyvatel. Tato oblast byla vybrána jako alternativa vzhledem k tomu, že se Čingischánova dobrodružství nemohla natáčet v autentických mongolských stepích. Tento filmový projekt produkoval a spolufinancoval nejbohatší Američan své doby a osobnost úzce spjatá s historií Las Vegas – Howard Houghes. Z 220 členného štábu, který zde dva měsíce natáčel v zamořené oblasti, 91 lidí onemocnělo rakovinou a 46 z nich později zemřelo. Mezi nimi byli oba představitelé hlavních rolí. Oscarový herec John Wayne, jeho partnerka Susan Hayward, Agnes Moorehead i režisér Dick Powell. I přesto, že Houghes věděl, že se v nedaleké oblasti testují atomové pumy, rozhodl se převézt vagony zamořené hlíny z Utahu do studií v Hollywoodu. Ta měla sloužit jako scenérie pro záběry točené v interiérech. Následky byly nedozírné, dokonce se někdy hovoří o největší katastrofě v historii kinematografie, a aby toho nebylo málo, film se stal naprostým propadákem. Houghes se nikdy s pocitem viny za smrt několika desítek lidí nevyrovnal, dokonce investoval 12 miliónů dolarů do koupě všech kopií filmu. K opětovnému promítání svolil až o téměř 20 let později. Další miliony údajně nabízel americkým prezidentům, aby se zasadili o zrušení testování v Nevadě. Traduje se, že v roce, kdy zemřel, si Houghes promítal film ve svém soukromém kině každý večer před spaním. Pozemní testování nukleárních hlavic pokračovalo až do roku 1963, kdy federální vláda rozhodla o jeho nelegálnosti vzhledem k prokazatelným pochybnostem o bezpečnosti. To se následně přesunulo do podzemí, ale k definitivnímu ukončení jaderných testů došlo až v roce 1992. Do té doby byla odpálena bezmála tisícovka bomb, z toho zhruba sto nad zemí. Dnes slouží střelnice ke skladování jaderného odpadu a záchranářským cvičením. Podzemní část je ale nepřístupná, a to z důvodu obsahu smrtelné míry radiace.