Nejslavnější hotely v Las Vegas I.

Ocitne-li se člověk v Las Vegas poprvé, třeba uprostřed noci, vsadím dolar proti fazoli, že první hodinu absolutně neví, kam má dřív namířit oči. Už samotná první cesta z letiště do hotelu vede vždy nutně kolem největších hotelových resortů a již při prvním letmém kontaktu pochopíte, že každý hotel, každé kasino má svůj příběh, svůj styl a svoje kouzlo. Stačí si vybrat.

Jedna velmi mylná, ale zažitá informace o Las Vegas zní, že bydlení v hotelu je tady téměř zadarmo. Není to pravda. Ubytování zcela zdarma nebo za mimořádně symbolickou cenu mají jen „zasloužilí“ hráči, tedy pravidelní návštěvníci. Může se zdát, že v hotelu, který má několik tisíc pokojů, nemůže nikdo udržet přehled o tom, kdo z hostů je klasický turista s foťákem na krku a kdo je hráč se zlatou kreditní kartou v kapse. Opět omyl. Provozovatelé hotelů a kasin mají až neuvěřitelně propracovaný systém, jak si své zákazníky hlídat, hýčkat nebo je jen trpět. Několikrát jsem se snažil zjistit, jak vlastně toto zákulisí resortů funguje, ale nemáte šanci. I když se dáte do řeči s relativně spřízněným provozním hotelu, který pocházel v našem případě z Polska, jeho rodina z Českého Těšína a jeho teta chodila do základní školy s Jaromírem Nohavicou, neznamená to, že by alespoň na vteřinu zapomněl, co může a co nemůže říct. Možná to svědčí o tom, že pokud se chce někdo pohybovat v tom nejvyšším patře pohostinského byznysu a ještě k tomu v Las Vegas, musí nabídnout absolutní profesionalitu.

Než se vám pokusím popsat atmosféru a zajímavosti hotelových resortů, které jsme s kolegy prošli, musím tady přiznat svoji neobjektivitu. Jsou hotely, které mám prostě rád, a neumím pořádně říci proč. Na druhou stranu jsou jiné, mnohdy i mnohem zajímavější, které se mi pod kůži nijak nevryly. Vždycky když jsme ve Vegas, je velmi úsměvné, jak se v naší partě, která je pokaždé trošku jiná, domlouváme, kam půjdeme na jídlo, na kafe nebo do baru. Tady se v plné nahotě ukáže, kdo má jaké favority. Když o tom přemýšlím a listuji si poznámkami z jednotlivých cest v telefonu, vychází mi z toho, že jsou pouze čtyři hotely, na kterých se shodneme všichni. Wynn, Mirage, Luxor a MGM. Těžko zjistit, čím to je.

Budete-li si číst o jednotlivých resortech tak, jak to předkládám v této knížce, myslete na to, že žádný, byť sebevěrnější a sebekvětnatější popis, ba ani fotografie vám nenahradí osobní návštěvu. Třeba vám ale budou moje poznámky dobrou nápovědou v okamžiku, kdy budete stát uprostřed Stripu a přemýšlet, kam se vrtnout. Myslím, že stojí za zmínku, že každý hotelový resort má svoji typickou vůni. To už vůbec neumím popsat. Je to jedna ze záhad, které pro mě Las Vegas zatím ukrývá.

Z několika stovek hotelů je jistě několik desítek těch nejzajímavějších a při nejlepší vůli nejde v textu knihy obsáhnout všechny. Rozhodl jsem se psát pouze o těch resortech, ve kterých jsem byl, které mě něčím zaujaly nebo přitahují, nebo o těch, ve kterých jsem něco zajímavého při našich cestách zažil. Nakonec mě mrzelo, že nezůstalo místo třeba pro hotely Rio, Planet Hollywood, Treasure Island, Cirkus Cirkus, Excalibur, Trump, Vrada, Palms a další. Jiné jsem do této kapitoly nezařadil zkrátka proto, že o nich píši v jiných kapitolách této knihy. Tak pojďme na to postupně.

Hotel Stratosphere

Při troše fantazie tvrdím, že Stratosphere je jeden z lasvegaských hotelů, ke kterým mám citový vztah. Tady většinou bydlíme a už jsme v něm mnohé prožili. Celá naše parta zná hotel dokonale a už nechceme jinam. Pro jednoduchost – je to takový ten hotel s vysokou věží, který spatříte ve všech filmech i dokumentech o Las Vegas, ve všech Kriminálkách Las Vegas a právě ona Stratosphere Tower na vás majestátně vykoukne téměř z každé fotografie města. Hotel patří do nějaké základní střední třídy, takže je celá řada resortů daleko luxusnějších a vybavenějších. Nicméně odhaduji, bez znalosti okolností, že v České republice by Stratosphere měl pět hvězdiček. Hotel stojí na samém začátku Stripu, a tak za pár minut chůze minete resorty Cirkus Cirkus, Encore, Wynn, Treasure Island, Mirage a další. Pokud se vydáte opačným směrem, jste za chvíli v downtownu na Fremont Street.

Hotel Stratosphere byl uveden do provozu 30. dubna 1996, ale se základní myšlenkou přišel už 15 let předtím Bob Stupak. Jeho ideou bylo vybudovat megaresort s ústřední dominantou v podobě věže ve tvaru „Eiffelovky“. Bod Stupak plánoval původně věž vysokou 553 metrů, ale blízkost mezinárodního letiště Mc Carran v Las Vegas umožnila postavit věž „pouze“ do výšky 350,2 metrů. Společnost, která hotel postavila a otevřela, za pár týdnů zkrachovala a podnik se dostal do rukou společnosti, kterou vlastní a řídí úspěšný americký investor Carl Icahn, jehož první manželka byla česká baletka Liba Trejbal. S ní má dvě děti a vlastně ho zmiňuji proto, že právě syn Carla Icahna Brett Icahn dnes řídí společnost, které hotel patří. Tedy bydlíme ve Vegas v hotelu, kde maminka majitele je Češka.

Pokud bydlíte v hotelu Stratosphere, dostanete se na vyhlídkovou věž jen s vaší kartou (klíčem) od pokoje, tedy zadarmo. Nahoře ve věži najdete kavárnu, vyhlídkovou restauraci a bar s poměrně slavnými diskotékami. Ovšem je velmi těžké se na takovou party dostat, protože počet míst je omezený. Několikrát jsme zaregistrovali v restauraci svatební hostinu, a jak to tak v Las Vegas bývá, stařičký vetchý německý, mexický či španělský podnikatel tam pojal z velké lásky za ženu okresní vysloužilou modelku ve stejně stařičkých a vetchých šatech z půjčovny. Pro úplnost – na věži jsou dvě svatební kaple a dole v hotelu servisní svatební firma, která kromě kompletního svatebního servisu, včetně případného zajištění svědků, profesionálních plaček nebo „Elvise“ coby svatebního hosta, nabízí i možnost zabezpečení manželky či ženicha. Ale i tak svatba ve věži s Las Vegas u nohou působí dojemně.

Na vrcholu věže je také zábavní park. Když jsem to slyšel poprvé, považoval jsem to za dobrý vtip. Musím se přiznat, že jsem nikdy na žádnou z atrakcí nevlezl a nevlezu. Je to opravdu pro dobrodružné povahy. Stačí už názvy jednotlivých atrakcí: Big Shot (Velká střela), která je nejvýše položenou atrakcí na světě, Insanity (Šílenství) a ze všeho nejbrutálnější je Sky Jump Las Vegas (Nebeský skok), který ze všech našich výprav absolvoval pouze náš věrný spolucestovatel Michal K. Dodnes nevím, jestli o tom kolega ví, ale celé dva dny po skoku z věže na laně, kdy skoro celých 300 metrů letíte volným pádem, lehce koktal, pletl si jména nás kamarádů, které léta zná, a ač mluví dobře anglicky, uměl přeložit pouze slovíčka taxi a pivo. S únosnou dávkou zlomyslnosti vám doporučuji některou z atrakcí na věži hotelu Stratosphere vyzkoušet. Možná právě tu, kterou vidíte na fotografii. Ta má totiž lehce pohnutou historii, a tím to možná bude větší adrenalin. V roce 2005 se atrakce Insanity v důsledku kolapsu přívodu elektrické energie zasekla a plně obsazená zůstala viset několik stovek metrů nad Las Vegas hodinu a půl. Ale nebojte se. Jak tvrdí klasik: „Tento problém se stává jednou za sto let.“

Foto_jef_Kratochvil__68__

Když o tom tak přemýšlím, tak jsou pouze dvě věci, které si pravidelně v Las Vegas s klidným svědomím odpustím. Za prvé: jakoukoli atrakci na věži Stratosphere. Za druhé: jakékoli hazardní hry, protože je mi líto peněz. Petr Novotný nám vždycky vehementně tvrdí, že když už jsme ve Vegas, tak nezahrát si je jako být v Karlových Varech a nenapít se minerálky. Podtrženo a sečteno – všechny moje „povinné“ investice do hazardu za všechny moje návštěvy nepřesáhly sto dolarů, takže také nemám pokoj a limuzínu zdarma.

Když jsme u hazardu, tak kasino v hotelu Stratosphere má 7500 metrů čtverečních a to není ve Vegas zdaleka největší. Inu, pokud to počítám na metry, můj pražský byt by se tam vešel 79krát. Hazardní repertoár je v celém Vegas v podstatě stejný. Ruleta, blackjack, několik druhů pokeru, bakarat, craps a automaty v tisíci podobách. Uprostřed kasina je obrovský kruhový bar, kde můžete taky sázet, neboť všude kolem jsou obrazovky a terminály, parádně nahlas většinou moderní country muzika, a to vše 24 hodin denně, 365 dní v roce. Hotel má 2427 pokojů. Od luxusních apartmá po relativně normální dvoulůžkové pokoje pro kuřáky i nekuřáky. Některé lasvegaské hotely nabízejí pouze nekuřácké ubytování.

V přízemí každého hotelu v Las Vegas se rozkládá obří kasino, popřípadě bary nebo občerstvení všeho druhu. Také ve Stratosphere ctí tento vyzkoušený model, ale v prvním poschodí nad kasinem a „naším“ barem je dlouhá obchodní pasáž s řadou obchodů, restaurací, stánků rychlého občerstvení nebo služeb (masáže, kadeřnictví apod.). Z pasáže se mimo jiné vstupuje k výtahům vedoucím na věž. Ve Stratosphere jsme jednou hovořili se staršími českými emigranty, kteří žijí od roku 1968 ve Vancouveru. Paní nám vyprávěla, že jako kanadští důchodci jezdí s manželem do Las Vegas každý rok dvakrát, a to vždy na týden. Údajně během celého pobytu většinou vůbec neopustí resort Stratosphere, protože tam mají všechno pohromadě. Nákupy, jídlo, zábavu a jejich oblíbený poker. Je pravda, že v tomto hotelu probíhají pokerové turnaje vlastně pořád, a to ve dne i v noci, pátky i svátky. Na paní jsem narazil během jednoho dne u bazénu. Tvrdila, že manžel je v posilovně, ale za pár minut jsem načapal seniora Pepu z Vancouveru celkem dobře ukrytého v kasinu s hezkou hromádkou žetonů. Ale je pravda, že fitko v hotelu je. Sám jsem ho nespatřil, ale věřím tomu.

Jako menší minus musím našemu hotelu připsat, že i když má celkem obstojnou Show Hall, není tady žádná ze slavných lasvegaských show. Nějaký čas zde vystupoval zpěvák, klavírista a showman Frankie Moreno. Bylo to skvělá podívaná se skvělou muzikou, ale v porovnání s ostatními show, které jsou ve Vegas k vidění – řekl bych Četnická humoreska vedle Mlčení jehňátek.

Celkový dojem: pod své doporučení „až budete ve Vegas, ubytujte se v resortu Stratosphere“ bych s klidným srdcem dal kulaté úřední razítko, a kdyby o to významné světové bedekry stály, jistě bych jim povolil, aby u tohoto hotelu uváděly: „Ověřeno Xaverem.“

Více najdete v audiknize Moje Las Vegas…

X.